Stručně: vypravěč, autor a postava
- Autor je skutečný člověk, který dílo napsal. Jeho jméno obvykle najdete na obálce nebo na titulní straně.
- Vypravěč je hlas, který příběh vypráví. Existuje uvnitř textu a vytvořil ho autor.
- Postava je člověk, zvíře nebo jiná bytost, která v příběhu jedná a prožívá události.
- Vypravěč může být zároveň postavou: když vypravěč mluví v první osobě („já“) a vypráví svůj vlastní příběh, jde o vyprávění v ich-formě.
- „Já“ ve smyšleném příběhu není automaticky autor. Jinak je tomu u pamětí a autobiografií, kde pisatel líčí své skutečné zážitky.
Jaký je rozdíl mezi vypravěčem a autorem?
Autor dílo vytváří, vypravěč v něm vypráví příběh. Autor žije ve skutečném světě, píše další texty a má život mimo knihu. Vypravěč patří k příběhu. Autor si může vymyslet vypravěče, který má úplně jiný věk, původ, názory i znalosti.
Rozdíl je nejlépe vidět, když se vypravěč autorovi vůbec nepodobá. Dospělá žena může napsat příběh, který vypráví desetiletý kluk; spisovatel si dokonce může za vypravěče vybrat psa. Hlas a pohled vypravěče jsou součástí díla, ne důkazem o tom, kdo je autor jako člověk.
Kdo je postava a čím se liší od vypravěče?
Postava je ten, o kom příběh je. Může v něm být hlavní postava a několik vedlejších postav. Vypravěč nám o nich vypráví, ale nemusí být jednou z nich.
- Když vypravěč mluví v první osobě a účastní se děje, je zároveň postavou.
- Když vypravěč vypráví ve třetí osobě („on“, „ona“, „oni“) a děje se neúčastní, jde o vyprávění v er-formě.
Známé příklady pro 4.–6. třídu: v knize „Deník malého poseroutky“ od Jeffa Kinneyho vypráví Greg Heffley svůj vlastní příběh a je zároveň hlavní postavou. V knize „Percy Jackson – Zloděj blesku“ od Ricka Riordana vypráví Percy Jackson o svých dobrodružstvích v ich-formě. V knize „Harry Potter a Kámen mudrců“ od J. K. Rowlingové vypráví vypravěč v er-formě o Harrym, Ronovi, Hermioně a dalších postavách, aniž by byl sám součástí děje.
Tři otázky, které to rozhodnou
Otázka | Koho hledáte? | Kde najdete odpověď? |
|---|---|---|
Kdo toto dílo napsal? | autora | na obálce, na titulní straně nebo v údajích o knize |
Kdo tento příběh vypráví? | vypravěče | v textu: mluví vypravěč v první osobě, nebo popisuje jiné postavy? |
Kdo prožívá události? | postavu | v textu: kdo jedná, mluví a účastní se toho, co se děje? |
Otázky pokládejte v tomto pořadí. Odpověď na první najdete v údajích mimo samotný příběh, odpovědi na další dvě v textu.
Jak poznat vyprávění v ich-formě a v er-formě?
Všímejte si zájmen a slovesných tvarů ve vyprávění, nejen v přímé řeči. V češtině se zájmeno často vynechává, takže rozhoduje hlavně tvar slovesa. Když vypravěč říká „šel jsem“, „vidím“ nebo „všiml jsem si“, jde o ich-formu. Když říká „šel“, „vidí“ nebo „všimla si“, jde o er-formu.
Znak | Ich-forma | Er-forma |
|---|---|---|
zájmena a slovesné tvary | ztratil jsem, běžím | ztratil, běží |
kdo je vypravěč | postava nebo svědek událostí | hlas stojící mimo děj |
co vypravěč ví | obvykle to, co sám vidí, slyší, myslí a cítí | může vědět víc než jedna postava, někdy i to, co si postavy myslí |
Pozor na přímou řeč. Postava může v rozhovoru říct „já“, i když je celý příběh vyprávěný v er-formě.
Cvičení: kdo je kdo?
Přečtěte si každou krátkou ukázku. U každé odpovězte na tři otázky: o jakou formu vyprávění jde, je vypravěč postavou a kdo jsou postavy?
- „Jmenuji se Matěj a včera jsem dostal psa. Pojmenoval jsem ho Flíček.“
- „Tereza se podívala na hodiny. Byla si jistá, že autobus už odjel.“
- „Stáli jsme s Tomášem před školou. Najednou Tomáš ukázal na duhu.“
- „Anička zašeptala bratrovi: ‚Já to udělám.‘“
- Na obálce je jméno spisovatele. Kniha začíná: „Jsem pes a jmenuji se Flíček.“ Kdo je autor a kdo vypravěč?
Řešení:
- Ich-forma („jmenuji se“, „dostal jsem“, „pojmenoval jsem“). Vypravěč je postava: Matěj. Postavy: Matěj a Flíček.
- Er-forma („Tereza se podívala“, „byla si jistá“). Vypravěč není postava, ale ví, co si Tereza myslí. Hlavní postava: Tereza.
- Ich-forma („stáli jsme“, „s Tomášem“). Vypravěč je postava, která stojí vedle Tomáše.
- Er-forma („Anička zašeptala“). „Já“ se objevuje v přímé řeči, takže ho říká postava, ne vypravěč. Postavy: Anička a její bratr.
- Autor je skutečný spisovatel uvedený na obálce. Vypravěčem je pes Flíček, který je zároveň postavou. Jde o ich-formu.
Může být vypravěč zároveň autorem?
V běžné beletrii autora a vypravěče rozlišujte, i když vypravěč mluví v první osobě. V pamětech nebo v autobiografii pisatel líčí své skutečné zážitky, takže autor i vypravěč jsou tentýž skutečný člověk – i tak ale text pisatel utváří a vybírá, co do něj dá.
Pozor na smyšlené deníky. „Deník malého poseroutky“ vypadá jako deník Grega Heffleyho, ale knihu napsal Jeff Kinney. Greg je vypravěč a postava, ne autor.
U básní mluvíme obvykle o lyrickém subjektu: o hlasu, který v básni promlouvá. Ani ten bychom neměli automaticky ztotožňovat s básníkem.
Jak to doma procvičit za 10 minut?
- Tři otázky po každé kapitole: kdo ji napsal, kdo ji vypráví a kdo prožívá události?
- Vyměňte vypravěče: přepište tři věty z ich-formy do er-formy a všimněte si, co se změní.
- Vyprávějte z jiného pohledu: převyprávějte obyčejné ráno tak, jako by ho vyprávěla kočka nebo školní aktovka.
- Hon na „já“: podtrhněte tvary první osoby a zkontrolujte, jestli jsou v přímé řeči, nebo přímo ve vyprávění.
Povídání o tom, kdo příběh vypráví, přirozeně navazuje na další otázky k porozumění textu. Podívejte se na článek jak rozvíjet porozumění čtenému textu. Krátký rozhovor po kapitole pomáhá i s tím, aby si dítě přečtené zapamatovalo; více v článku jak dítěti pomoci zapamatovat si přečtené.
Když dítě píše vlastní příběh, ať si vypravěče vybere ještě před první větou a drží se stejného pohledu až do konce. Pomoc s plánováním najdete v článku jak naučit dítě samostatně psát slohové práce.
Jakým chybám se vyhnout?
- Psát „autor nám vypráví…“ při rozboru vyprávění. Většinou pište „vypravěč nám vypráví…“ nebo „z textu je patrné…“.
- Myslet si, že „já“ znamená autora. Vypravěč v ich-formě je v beletrii vypravěčský hlas, ne automaticky spisovatel.
- Plést si vypravěče v er-formě s hlavní postavou. Vypravěč nám o postavě vypráví, ale není to on.
- Hledat vypravěče jen v přímé řeči. To, co říkají postavy, o formě vyprávění nerozhoduje.
- Měnit v půlce vlastního příběhu pohled z ich-formy na er-formu bez jasného důvodu.
Pokud se dítě čtení úplně vyhýbá, začněte článkem co dělat, když dítě nechce číst.
Zdroje
- Zintegrowana Platforma Edukacyjna — Podstawa programowa: język polski, szkoła podstawowa IV–VIII (požadavky pro 4.–6. ročník: žák charakterizuje lyrický subjekt, vypravěče a postavy a rozlišuje vyprávění v první a ve třetí osobě; verze pro školní rok 2025/2026).
- Zintegrowana Platforma Edukacyjna — Narracja, opis, dialog w opowiadaniu (definice vypravěče a vyprávění v první a ve třetí osobě).
- Słownik języka polskiego PWN — hasło „narrator” (vypravěč jako postava, která vypráví průběh děje v literárním díle).
- Słownik języka polskiego PWN — hasło „autor” (autor jako tvůrce literárního díla).