Stručně: kterými písmeny začít?
Nemusíte začínat u A, B, C. U dětí ve věku 4–6 let je lepší zvolit takové pořadí, aby dítě rychle spojilo písmeno s hláskou a mohlo skládat první slabiky.
- Začněte několika písmeny, která jsou pro dítě důležitá, hlavně z jeho jména.
- Brzy zařaďte samohlásky a souhlásky, které se dají snadno protáhnout, např. m, s, l.
- Nové písmeno hned spojte s hláskou a jednoduchou slabikou: m → /m/ → ma, mo, mu.
- Nezavádějte těsně po sobě písmena, která vypadají podobně, např. b–d–p, m–n nebo u–n.
- Nejdřív trénujte poznávání písmen, přesné psaní přijde na řadu později.
- Při klidném učení doma obvykle stačí 1–2 nová písmena týdně, prokládaná opakováním.
Proč neučit písmena podle abecedy?
Abecední pořadí slouží hlavně k řazení a vyhledávání, ne k učení čtení. Dítě nemusí znát všech 42 písmen české abecedy od A do Ž, aby mohlo začít skládat jednoduché slabiky a slova.
Při učení čtení je důležitější spojení grafému, tedy zapsaného znaku, s hláskou, kterou označuje. Education Endowment Foundation popisuje fonetickou metodu (phonics) jako soustavné učení vztahů mezi zvuky řeči a znaky, které je zapisují. Na stejném principu stojí i analyticko-syntetická metoda, podle které se učí většina českých slabikářů. Praktické pořadí proto má umožnit rychle spojovat poznaná písmena, např. m + a = „ma“.
Pokud si chcete zvlášť ujasnit rozdíl mezi názvem písmena a hláskou, podívejte se na článek Abeceda pro děti — název písmena a hláska. V tomto článku se věnujeme jen pořadí, v jakém písmena zavádět.
Jak vybrat první písmena pro čtyřleté, pětileté a šestileté dítě?
Nejlepší pořadí je soustavné, ale mělo by počítat i s tím, co už dítě zná. Neexistuje jediný závazný seznam písmen, kterým by každé dítě muselo projít ve stejném pořadí – i jednotlivé slabikáře se v něm liší.
Při výběru prvních písmen se řiďte pěti zásadami:
- Začněte něčím osobním. Písmena ze jména dítěte se dají snadno najít na podpisu, hrnečku nebo obrázku. Pokud se dítě jmenuje Klára, můžete jí K ukázat dřív, i když ještě není v hlavním pořadí.
- Brzy zařaďte samohlásky. A, E, I, O, U a jejich dlouhé podoby s čárkou (á, é, í, ó, ú) umožní rychle skládat slabiky. Y obvykle přijde na řadu o něco později.
- Vybírejte souhlásky, které se dají protáhnout. Hlásky jako m, s nebo l lze vyslovovat déle, takže je dítě ve slabice snáz uslyší.
- Stavte na tom, co už dítě zná. Nové písmeno by mělo hned fungovat s dřívějšími: když dítě zná m a a, skládá ma, am, máma.
- Podobná písmena oddělujte. Neučte v jeden den b, d a p. Stejný odstup nechte mezi m a n, mezi u a n i mezi písmenem a jeho podobou s háčkem, třeba s a š.
Pro pětileté dítě můžete využít sadu Poznáváme písmena, pro šestileté cvičení Písmena a hlásky.
Jaké pořadí písmen se osvědčuje v praxi?
Rozdělení níže vychází z pořadí, které je běžné v českých slabikářích: nejdřív samohlásky, potom M, L, P, S, T… Není to však oficiální ani jediné správné pořadí. Jednotlivá písmena můžete posunout, pokud je dítě zná ze svého jména nebo ho zvlášť zajímají.
Skupina | Písmena | Ukázkové slabiky a slova |
|---|---|---|
1 | a, e, i, o, u (i s čárkou), m | ma, me, mi, mo, mu, máma |
2 | l, p, s, t | lama, pila, pes, táta, sele, lopata |
3 | j, v, n, d, y | voda, nos, doma, jelen, vosy, mýdlo |
4 | k, r, z, b, c, h | koza, ruka, zub, buben, cukr, hora |
5 | č, š, ž, ř, ě, ů, ď, ť, ň, písmeno ch a dále f, g | čepice, šála, žába, řeka, chata, dům |
Ve skupinách 3 a 4 nezavádějte všechny podobné tvary hned po sobě. Pokud se dítě právě učí n, nechte porovnávání s u a m na pozdější opakování. Stejně tak po d udělejte pauzu, než přidáte b, které se od d i p liší jen otočením.
Písmena s háčky, ů s kroužkem a písmeno ch je dobré nechat na dobu, kdy dítě spolehlivě poznává základní sadu. Ne proto, že by byla „horší“, ale protože vyžadují rozlišit další znaménko nad písmenem nebo spojit dva znaky do zápisu jedné hlásky. Ch je přitom v české abecedě samostatné písmeno a řadí se za h.
Jak spojit písmeno s hláskou a slabikou?
Nové písmeno by nemělo zůstat osamoceným znakem k zapamatování. Nejdřív ukažte jeho tvar, pojmenujte hlásku, kterou označuje, a hned ho spojte se samohláskou, kterou dítě už zná.
Příklad pro písmeno m:
- Ukažte tiskací „m“ a požádejte dítě, aby stejné písmeno našlo mezi 3–4 znaky.
- Vyslovte hlásku /m/ bez přidaného „e“ – tedy ne „em“ ani „mé“.
- Spojte ji se samohláskou: ma, mo, mu.
- Najděte jednoduché slovo, ve kterém dítě m slyší, např. máma.
- Druhý den se k písmenu vraťte v jiném úkolu.
Stejný přístup rozvíjejí materiály Písmena a hlásky pro 1. třídu. Když dítě začne spojovat hlásky do slov, pomůže vám i návod Jak naučit dítě číst.
Musí dítě písmeno nejdřív umět napsat?
Ne. Poznat písmeno a spojit ho s hláskou může dítě dávno předtím, než ho úhledně napíše. Soustavně se děti v Česku učí číst a psát až v 1. třídě základní školy; v mateřské škole jde spíš o přípravu – rozlišování hlásek sluchem, rozvoj zrakového vnímání, jemné motoriky a uvolňování ruky pro psaní.
Dítě ve věku 4–6 let proto může písmeno nejdřív ukazovat, hledat k němu dvojici a nacházet ho v jednoduchých slovech. Obtahování přidáte až později. K obtahování můžete využít generátor písmen a číslic, nejlépe v krátké sérii několika opakování, a ne celou stránku jednoho znaku.
Dítěti, které rádo pracuje s obrázky, můžete nabídnout omalovánky s abecedou a písmeny. Dobrým mostem mezi zájmem o vlastní jméno a poznáváním písmen je i omalovánka se jménem.
Jak rychle zavádět nová písmena?
Při práci doma bývá klidné tempo 1–2 nová písmena týdně, důležitější než kalendář je ale připravenost dítěte. Pokud si dítě nový znak po několika dnech stále plete s dřívějším, nepřidávejte další jen proto, že „by se mělo“.
Jednoduchý týdenní rytmus může vypadat takto:
- 1. den – nové písmeno, jeho hláska a 2–3 slabiky;
- 2. den – hledání písmena mezi jinými znaky;
- 3. den – slabiky a jednoduché slovo;
- 4. den – obtahování, skládání z dřívek nebo kreslení prstem;
- 5. den – opakování bez nápovědy a hra s dříve poznanými písmeny.
Pokud dítě zvládne látku rychleji, není třeba uměle čekat. Pokud potřebuje dva týdny na jednu dvojici znaků, i to může být správné tempo.
Jakým chybám se při učení písmen vyhnout?
Nejčastějším problémem je příliš mnoho nových znaků najednou. Několik jednoduchých zásad pomáhá udržet učení v předvídatelném rytmu.
- Nevyžadujte odříkání celé abecedy dřív, než dítě začne číst slabiky.
- Nezavádějte vedle sebe víc podobných písmen, hlavně b–d–p, m–n, u–n a písmena s háčkem a bez něj.
- Neomezujte učení na opisování. Dítě by mělo hlásku také slyšet, poznat písmeno a použít ho ve slabice.
- Neopravujte každý křivý tah. Nejdřív jde o to, aby dítě písmeno poznalo a psalo ho správným směrem.
- Nezrychlujte, když dítě začne hádat, místo aby písmena poznávalo.
Kdy se s obtížemi obrátit na odborníka?
Občasné záměny písmen jsou u předškoláka součástí učení a samy o sobě neznamenají poruchu. Poradit se s učitelkou, speciálním pedagogem nebo logopedem se vyplatí, když jsou potíže výrazné, přetrvávají i přes pravidelné procvičování a týkají se také sluchového rozlišování hlásek, porozumění pokynům nebo vývoje řeči.
Nečekejte, až dítě zvládne celou abecedu, abyste požádali o posouzení. Odborník může zjistit, zda dítě potřebuje jiný způsob práce, víc času nebo další podporu.