Přejít k obsahu
Labugen

Měděný kotlík na nízkých nožkách

Masivní kovová nádoba na nízkých podpěrách představuje základní kuchyňské náčiní, které lidé používali po celá staletí.

Velký měděný kotel se širokým okrajem, postranními uchy a krátkými nožkami.
Měděný kotlík na nízkých nožkách
Tisknout Stáhnout PNG

Formát A4 (na šířku), černé kontury na bílém pozadí · pro domácí i školní použití

Reklama

Všechny omalovánky: Halloweenské omalovánky

Více z této kategorie

Podobné omalovánky: Halloweenské omalovánky

Další krok

Co dalšího vytisknout? Zdarma a bez účtu

Těžký měděný kotlík

Tato zaoblená nádoba má zesílený horní okraj, dvě pevná ucha po stranách a zespodu nízké kovové nožky. Pevná základna drží kovový hrnec mírně nad zemí.

Historické využití kovových kotlů

Než se objevily moderní sporáky, sloužily kovové kotle jako hlavní nádoby na vaření na otevřeném ohništi. Díky třem krátkým nožkám mohli kuchaři postavit těžký hrnec přímo do žhavého uhlí, aniž by udusili přístup vzduchu. Kovolitci si měď oblíbili především proto, že dokázala rovnoměrně rozvádět teplo do velkého množství tekutiny.

Jaké barvy vybrat pro měděný kotlík

  • Vnější plášť nádoby: teplá červenavá měď nebo sytý bronz
  • Zvětralá patina: měděnkově zelené nebo tyrkysové stopy oxidace
  • Postranní ucha: tmavě šedá litina nebo tmavě hnědý kov
  • Vnitřek hrnce: lesklý stříbřitý cín nebo matně šedá ocel
Otázky a odpovědi

Otázky a odpovědi

Proč mají historické kotle často tři krátké nožky?
Tři nožky zajišťují skvělou stabilitu i na nerovném kamenném ohništi a umožňují horkému popelu proudit zespodu, což zajišťuje stálý žár.
Z jakého důvodu se měděné nádobí zevnitř cínovalo?
Mědikovci pokrývali vnitřní stěny tenkou vrstvou roztaveného cínu, aby kyselé přísady při vaření nereagovaly s čistou mědí.
Jak se s plným a těžkým kotlem manipulovalo?
Kuchaři kotel zavěšovali nad oheň pomocí železných řetězů a háků uchycených za silná postranní ucha, případně na dřevěnou trojnožku.
Reklama