Pruhovaný šnek na podzimní zahradní cestičce

Velký šnek s milým výrazem se táhne přes celou stránku. Jeho kulatá ulita se stáčí do těsné spirály a zdobí ji široké pruhy. Na hlavě má dvě dlouhá tykadla s malými kulatými očky na koncích. Cestičku pod ním pokrývají drobné tečky hlíny a písku, v předním rohu leží vykrajovaný dubový list a vpravo plochý oblázek. V pozadí rostou trsy trávy a malý keř, které scénu rámují několika jednoduchými tvary.

Život ve spirálovité ulitě

Suchozemský šnek si svou ulitu ponechává po celý život. Jak roste, ulita se zvětšuje u otvoru a u většiny druhů se stáčí doprava. Oči má na koncích dvou dlouhých horních tykadel, zatímco kratší spodní pár používá k čichání a vnímání povrchu.

Šnek se pohybuje po široké svalnaté noze. Sliz, který vytváří, snižuje tření a chrání jeho tělo před ostrými zrníčky. V ústech má radulu, jazyk pokrytý tisíci drobných zoubků, kterými seškrabuje listy. Za sucha a v zimě suchozemští šneci uzavírají otvor ulity ztvrdlou vrstvou zaschlého slizu zvanou epifragma.