Přejít k obsahu
Labugen

Anhanguera letící nad mraky

Ptakoještěr Anhanguera plachtí oblohou plnou nadýchaných mraků a drží svá mohutná křídla doširoka napnutá.

Ptakoještěr Anhanguera letí vysoko nad nadýchanými mraky s doširoka roztaženými křídly.
Anhanguera letící nad mraky
Tisknout Stáhnout PNG

Formát A4 (na šířku), černé kontury na bílém pozadí · pro domácí i školní použití

Reklama

Všechny omalovánky: Omalovánky létající a mořští ještěři

Více z této kategorie

Podobné omalovánky: Omalovánky létající a mořští ještěři

Další krok

Co dalšího vytisknout? Zdarma a bez účtu

Anhanguera mezi mraky

Tento létající plaz se vznáší ve vzduchu s dlouhými křídly rozpjatými do stran. Kolem něj plují četné zaoblené mraky, které navozují atmosféru volného letu vysoko nad zemí.

Lovec z pradávného pobřeží

Anhanguera měla dlouhé čelisti poseté špičatými zuby, přičemž ty největší vpředu sloužily k pevnému sevření kluzké kořisti. Zkameněliny tohoto ptakoještěra pocházejí z hornin, které kdysi vznikaly v prostředí lagun, řek a mořských pobřeží.

Tipy na přírodní barvy pro ptakoještěra a mraky

  • Tělo anhanguery: skutečné zbarvení neznáme; vhodnou volbou je zemitě hnědá, zrzavá nebo šedá barva
  • Křídelní blány: tlumeně písková, hnědá nebo šedá, ze spodní strany případně o něco světlejší
  • Lebeční hřeben: jeho tvar ze zkamenělin známe, barvu nikoli; hodí se kontrastní přírodní či tlumený tón
  • Zobák a zuby: tmavě šedý nebo hnědý zobák a zuby v barvě slonoviny či krémově bílé
  • Mraky: zářivě bílá v kombinaci se světle modrou nebo jemně šedou v zastíněných místech
Otázky a odpovědi

Otázky a odpovědi

Čím se Anhanguera pravděpodobně živila?
Dlouhé čelisti a ostré zuby napovídají, že její potravu tvořily ryby a další drobní vodní živočichové. Zuby v přední části čelistí fungovaly při sklapnutí jako dokonalá past.
Byla Anhanguera pták?
Ne. Patřila mezi ptakoještěry neboli pterosaury, což byla vyhynulá skupina létajících plazů s křídly tvořenými kožovitou blánou.
Mohl velký ptakoještěr létat až nad mraky?
Pterosauři byli zdatní letci a příznivé větrné proudy dokázaly některé druhy vynést do značných výšek. Běžnou letovou výšku však ze samotných zkamenělin přesně určit nelze.
Reklama